 |
Kdy začala, jak dlouho trvala tvoje objemová příprava? Kolik byla tvoje maximální dosažená váha?
Moje objemová příprava začala po minulém MS v Budapešti, takže trvala necelého třičtvrtě roku. Váha šla postupně nahoru, v srpnu jsem měl 107 kg, to objemová příprava vrcholila.
Tenhle systém mi celkem vyhovuje, myslím, že udělám za rok větší pokrok, když se soustředím na jednu přípravu na podzim, než kdybych absolvoval přípravu i na jarní soutěže a pak na podzim, navíc by mi to dělalo problémy ve škole.
V jaké fázi se nacházíš teď a jakou máš hmotnost?
Teď jsem asi v polovině přípravy na soutěž, která začala koncem srpna a trvá celkem 12 týdnů. V této chvíli vážím okolo 102 kg.
Na posledním MS jsi měl váhu 89 kg. Jakou váhu plánuješ pro tento rok?
Soutěžní váha lze nyní jen odhadovat… Myslím, že budu minimálně o 4 kila těžší než loni. Mělo by to být tedy okolo 93-94 kg. Chtěl bych přijít minimálně se stejnou formou jako minule, nebo ještě lepší, zejména ve stehnách.
Loni jsi byl třetí, pomýšlíš tento rok na nejvyšší příčku?
Netajím se tím, že tento rok bych chtěl dosáhnout na vrchol, ale člověk nikdy neví… Chci být určitě lepší, než minulý rok. Záleží, co se tam sjede…loni byla velmi vysoká konkurence, ten Egypťan, co vyhrál, vážil 102 kg na soutěži, já a ten druhý Rumun jsme byli víc jak o 10 kg lehčí, to už byla velká propast, i když vítěz neměl takovou formu jako my.
Tvoje soutěžní premiéra byla v roce 2004 již v juniorech, neprošel jsi tedy dorosteneckou kategorii. Jaký na ni máš názor?
Myslím, že jsem začal v ten pravý čas… V tomto sportu není kam spěchat, tělo v dorosteneckém věku ještě není na soutěžní kulturistiku, ale je to dobré období pro začátek s tréninkem, ale je lepší si na soutěž počkat a soustředit se na rozvoj. Navíc dorostenecké kategorie jsou hodně v pozadí a výsledky v ní nic neznamenají. Juniorské kategorie jsou na tom trochu lépe.
Tento rok jsi se plně soustředil na MS. Sledoval jsi domácí juniorské soutěže? Jak je hodnotíš?
Sledoval jsem je, protože jsem tam měl svého svěřence Ondru Konečného, který se na prvních závodech stal vícemistrem Moravy a získal bronzovou medaili na Mistrovství republiky v lehké kategorii. S jeho výsledkem jsem byl velmi spokojen a měl jsem z něj radost, jako kdybych tam soutěžil já. Ale na republice už jsem s ním nebyl, měl jsem kurz ve škole, takže, ostatní jsem mohl hodnotit jen z fotek, ale nebyl jsem nějak ohromen. U nás je spoustu závodníků, kteří mohou vyhrávat republiku, ale ven nikdy nevyjedou z různých důvodů.
 |
Jak se díváš na sloučení juniorských kategorií, prospělo nebo poškodilo to kvalitu soutěže?
Myslím, že to zvýšilo úroveň závodníků, stejně závodníků je čím dál méně…
Tento rok je tvůj poslední mezi juniory, jaká bude tvá soutěžní budoucnost?
To v tuto chvíli nedokážu přesně říct. Nedělám si iluze, do mužů mám teď daleko, nevím, jestli bych té úrovně dosáhnul bez toho, aniž bych tomu musel obětovat zdraví. A to určitě nechci! Uvidíme, jak to půjde…ještě uvažuji o classic bodybuildingu, ale nejvíc by mi asi sedělo něco mezi classic bodybuildingem a normální kulturistikou.
Příští rok bych si chtěl dát trochu volnější, protože prakticky už třetí rok v kuse trénuji naplno, tak všechno podléhá tréninku i mimo soutěžní období. Pak bych chtěl zkusit mužské kategorie podle toho, jak na tom budu.
Uvažuješ o startu na prosincovém ME juniorů.
Určitě o tom uvažuji, bylo by skvělé absolvovat na závěr mé juniorské kariéry dvě tak významné soutěže. Ale konečné rozhodnutí padne až po MS.
Vyděl jsem tvé exhibiční vystoupení, neuvažuješ o přechodu do bodyfitness, kde by jsi lépe využil své pohybové nadání?
O této kategorii jsem se již zmínil. Také záleží, jak se tato nová kategorie bude vyvíjet. Přesto si myslím, že se v sestavách se nic moc nezmění. To, co dělám na exhibicích nemůžu využít na soutěžích ani ze čtvrtiny. Minutová sestava je pro mě strašně krátká, nevím kolik je přesně v classic bodybuilding, ale pokud to nebudou alespoň 2 minuty, nedá se vůbec udělat žádná show. To mě dost mrzí, obecně myslím, že diváci o hodně přichází a i celý tento sport. Samozřejmě každý show neudělá, ale vždycky se najde pár borců, kteří tento sport posouvají svými sestavami a kus dál, ale musejí mít k tomu prostor.
Podívejte se třeba na profíky, Vince Taylor, Melvin Anthony, Darrem Charles, Frank Robberson a další, to jsou showmani a mohou to ukázat, protože sestavy u profíků nejsou příliš omezeny, dokonce už se používají i jednoduché kostýmy. Tomu by se měla snažit přiblížit i amatérská kulturistika, sport by se měl dělat pro lidi a ne jen pro rozhodčí.
Jak se díváš na doping v mládežnických kategoriích?
Sport je takový, jaký je, ale doping v mládežnických kategoriích naprosto odsuzuji, i z perspektivního hlediska je to nesmyslné. Potom ať už se každý rozhodne na co má, co je ochoten obětovat a za jakou cenu.
Svým přístupem se příliš netajím, naopak se snažím ukázak všem, že to jde. Jdu si svou cestou. Přesto mi to málokdo věří, ale o to větší uznání se mi dostane, když mě lidé poznají a začnou mi věřit. Jde mi hlavně o moje zdraví a nebudu jej obětovat jen pro dobrej pocit z výsledku, ale nic z toho…
Jak vypadá tvůj první den (př. Večer) po úspěšné soutěži?
Po prvních soutěžích jsem se vždycky několik dnů v kuse cpal k prasknutí, ale čím je člověk zkušenější, tak už to tak nepřehání. Večer po finále je banket, na který se vždycky těším a dám si tam toho kolik chci a na co mám chuť, podle toho, co tam je. Je po všem, tak se baví a slaví…
2. Snažíš se v další dny po soutěži hlídat a moc nepřibírat, nebo sníš tzv. „co vidíš.“
Nějak to neřeším, ale záleží taky na tom, jestli nenásleduje další soutěž. Jinak jak jsem se zmínil v minulé otázce, zkušenější už to tak nepřehání.
Jak řešíš jídlo na vysoké škole, kterou studuješ?
Na koleji si moc lidí nevaří, už vůbec ne třikrát denně a ještě k tomu maso. Zvládám to celkem v pohodě, někdy je potřeba připravit si jídlo předem, ale to mi nevadí.
Někdy ale není moc času mezi hodinami, tak to musím potom jíst rychle nebo třeba cestou v tramvaji. Potom třeba po jídle mám hned nějaký sport, což taky není dobré. Ale co se dá dělat, vždycky to nějak musí jít.
Jaký byl tvůj největší hřích v jídle (tvůj „žrací“ rekord)?
Tak to fakt nevím, nejsem rekordman… Asi po prvních a druhých závodech jsem málem prasknul, jedl jsem všechno, co bylo.
Jaký suplement je podle tebe nejprospěšnější (samozřejmě po kvalitním jídle), když někdo právě začíná s cvičením?
Mezi základní suplementy bych zařadil kvalitní syrovátkový protein, glutamin, ZMA a kvalitní multivitamín-minerál. Pro začátečníky mají tyto základní doplňky celkem slušný efekt, později bych k tomu přidal Kre-alkalyn.
 |
Máš nějaký sen jak bys chtěl pracovat až vystuduješ VŠ?
Už dlouho mám cíl celkem jasný… Jako hlavní věc, bych se chtěl věnovat osobnímu trenérství a poradenství pro všechny typy klientů, od obyčejných lidí s obyčejnými cíly až po spolupráci s vrcholovými sportovci různých odvětví. Dále možná dovážet a prodávat doplňkovou výživu. A mým snem je mít ještě vlastní fitness centrum podle mých představ, ale tohle je opravdu zatím jen sen.
Máš nějaký absolutně neslučitelný koníček s tímto sportem?
Vzhledem k tomu, že dělám kulturistiku na vrcholové úrovni, moc takových koníčků mít nemůžu…
Ale kromě bodybuildingu miluji freeride snowboarding a jsem blázen do rockové hudby. Freeride snowboarding je tedy sezónní záležitost, jen si musím dávat pozor a moc neriskovat, protože jakékoliv zranění by mě vyřadilo na nějakou dobu z tréninku, což si v posledních letech nemohu dovolit.
No a rock je zatím slučitelný s mým sportem, ale mým snem by bylo mít rockovou skupinu a hrát hlavně něco ve stylu Tool, tedy metal-art rock, a tvrdší žánry. Nevím, jak by tohle šlo dohromady s kulturistikou, Kevin Levrone to třeba nějakou dobu zvládal, ale to je trochu jiná liga. Problém taky je ještě ten, že neumím na nic pořádně hrát a aby se člověk dostal na kvalitní úroveň, chce tomu věnovat dost času, toho zatím až tolik nemám. Ale člověk nikdy neví…
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mě podporují: sponzor NOVATRONIC – Ing. Vladimír Mikulec, Šumperk (www.novatronic.cz), dále pak Fitness Millennium v Praze 6 (millennium.webpark.cz) a hlavně moje máma!
KULTURISTIKA.NET
