Někteří lidé mají často zajímavé představy o tom, kdo kulturisté jsou a co dělají. Nejednou se mi stalo, že když jsem někomu sdělil, že dělám kulturistiku, tak mi odpověděl „to jako vzpíráš před lidmi?“. Někdy si totiž myslí, že jsme vzpěrači, jindy zase nechápou, proč kulturisti před soutěží musí hubnout, když „jde přece o to být, co největší, ne?“. Právě v tomto chci udělat jasno tím, že se v tomto článku dozvíte o kategoriích kulturistiky. Přiblížíme si, jaké jsou mezi nimi rozdíly a co se v dané kategorii hodnotí. Dnes se zaměříme na mužskou část: kulturistika, klasická kulturistika, fitness a v příštím díle se podíváme na kategorie žen: kulturistika, bodyfitness a fitness.
Sportovní kulturistika
Nejvíce známá a pravděpodobně nejpopulárnější kategorie, ve které dominují velké a vyrýsované svaly. Jen pro jistotu zmíním, že v této kategorii, ani v žádné jiné, které patří do kulturistiky a fitness, se na pódiu nic nevzpírá ani nezvedá. Veškerá prezentace na soutěži spočívá v tom, že se závodník předvede ve své nejlepší formě s co největšími svaly. Takže ve finále to pak vypadá tak, že závodníci se převlečou do pózovacích plavek, natřou se soutěžní barvou, která ještě zvýrazní svalový reliéf, a jdou na pódium, kde pouze pózují a finalisté předvedou i volnou sestavu. V kulturistice se závodníci dělí podle hmotnostních kategorií.
Každý závodník musí celkem předvést 7 povinných postojů a tzv. základní postoj, ve kterém stojí většinu času stráveného na pódium. Hodnotících rozhodčí bývá většinou 5 (na mezinárodních soutěžích jich je víc) a ti si obvykle zažádají o tzv. vyvolání, při kterém srovnávají vybrané závodníky tak, že si je postaví vedle sebe tak, jak sami potřebují, aby si v tom udělali jasno. V kulturistice se nehodnotí pouze svalové objemy, ale k hodnocení patří také forma, estetika, symetrie a někdy může pomoci rozhodnout i vystupování soutěžícího na pódiu. Takže aby kulturista byl úspěšný, musí mít velké vyrýsované svaly, které musí být však vyvážené a tvořit estetický celek. To znamená, že pokud jste velicí, svalnatí a vyrýsovaní, ale nohy vypadají jak tyčky, protože Vás trénink nohou nebaví, může Vás klidně porazit subtilnější jedinec s vyváženou postavou. To bylo k hodnocení postavy. Kulturisti ještě dále kromě pózování musí předvést volnou sestavu v délce jedné minuty. Vypadá to tak, že závodník si doma předem připraví pózování na hudbu a na pódiu to potom předvádí.
Klasická kulturistika
 |
Tato kategorie patří k těm novějším a byla zavedena z toho důvodu, aby se kulturistika stala divácky přitažlivější, neboť v této kategorii nemá jít primárně o co největší svalové objemy, ale o spojení estetiky a svalů. Avšak z vlastních zkušeností mohu říct, že tohle se v reálu moc neděje a rozhodčí v této kategorii rozhodují jak v kulturistice. Aby se docílilo toho, že závodníci na sobě nebudou mít hromadu hmoty, která by narušila estetiku, tak se zavedly kategorie, ve kterých rozhoduje poměr výšky k váze. Pro lehčí pochopení to uvedu na příkladu. Závodník, který měří 174 cm, může mít podle pravidel maximálně 78 kg. Kategorie mužů a juniorů se trochu liší, ale v seniorech jsou asi takové: do a včetně 170 cm, se to vypočítá jako výška – 100 + 2. Do a včetně 178 cm platí výška – 100 + 4. Nad 178 cm je to výška - 100 + 8. Tím se docílilo toho, že nemohou například nabrat moc svalové hmoty na některé partii, protože bych se už nevešel do kategorie a nemohl startovat. Takže každý závodník si musí hodně dobře rozmyslet, kde další svalovou hmotu „naplácá“ tak, aby dodržel symetrii a estetiku. Jinak co se týče dalšího průběhu soutěže, tak vypadá stejně jako v kulturistice. Povinných postojů je také 7 akorát se navíc provádí čtvrt obraty. Takže jediná zásadní věc, ve které se klasická kulturistika liší, je že závodníci jsou limitování poměrem výška/váha a měl by se při rozhodování klást vyšší důraz na estetickou část.
Fitness
Tato kategorie se už docela zásadně liší od těch předcházejících. I zde jsou kategorie rozdělené podle poměru výšky k váze. Nejsem si však přesně jistý, jaké jsou limity, protože se mi nepodařilo najít aktuální pravidla. Avšak myslím, že v juniorských kategoriích se to spočítá jako výška – 100 = maximální hmotnost závodníka. Ve fitness se hodnotí především symetrie, kvalita, vyrýsovanost svalové hmoty a velmi důležitou částí hodnocení (důležitější než v kulturistice) je volná sestava, která by v ideálním případě měla být složena například z gymnastických prvků, tance, bojových umění a mohou být využity i kulturistické pózy, ale především musí být divácky zajímavá. Co se týče hodnocení postavy, tak fitnessáci předvádí pouze čtvrt obraty. Pózovací plavky musí být černé barvy s nohavičkami o minimální délce 15 cm.
Volné sestavy trvají 90-120 sekund a mají vyšší váhu při hodnocení, než při sestavách kulturistů a hodnotí se předvedení síly, ohebnosti, provedení jednotlivých prvků a celkového projevu pohybu. Fitnessáci také své volné sestavy předvádí 2x a to v semifinálové části, ve které je sestava hodnocena a ve finálové části, kdy se už nehodnotí a slouží k "pobavení" diváků.