Freimenův příběh - 2. část

24.8.2007 00:05 - Priprava na soutež - Freimen

přečteno: 6799x - diskuse: 54

Junioři

Tím tak nějak loni v létě skončilo mé „temné období“:-) a přede mnou byl jediný cíl – vyhrát znovu, tentokrát juniory…Chtěl jsem se chystat celý rok, ale bohužel to kvůli škole nebylo možné (jak jsem psal výše – buď se chystám se vším všudy nebo vůbec) a celý semestr tedy velmi poctivě studoval, abych nahnal nejlepší známky. Díky tomu jsem v zimě dostal na příští semestr zelenou a tedy podmínky pro to se vůbec s tím, co studuji, důstojně a plnohodnotně nachystat. Začal jsem letos 3. ledna a musel se z těžce pohublé formy za necelých 5 měsíců dostat do lepší formy, než jakou jsem měl v dorostu, kdy jsem se chystal od září do dubna – tedy 8 měsíců. Prvním krokem byl pochopitelně rozchod s přítelkyní. Nicméně i podmínky pro přípravu jsem měl daleko horší – kdo byl na koleji, dobře ví, o čem mluvím – jediná kuchyňka (a jediný sporák!) na celé patro (cca. 80 lidí), nákupy taháte z Tesca přes celé město v igelitkách, večer, když chcete jít po náročném tréninku spát, opilí studenti informatiky vyřvávají na chodbě ještě dlouho po půlnoci, povinný rozvrh ale každý den od 7:30…Naštěstí jsem ale využil všechny své nabyté znalosti o tréninku a výživě a poprvé v životě jsem dodržoval do puntíku vše i v objemové fázi. Nevynechal ani nenahradil běžným jediné kulturistické jídlo, dodržoval jsem vše tak přísně jako bych byl v dietě. Tréninky jsem měl také úplně jinde než v poslední přípravě, vše jsem měl naplánované, pečlivě rozfázované s chytrými návaznostmi a s úplně jiným přístupem k tréninkové filosofii než předešlé 4 roky (toto vše a mnoho dalšího bude rozepsáno ve slíbených článcích). Díky tomu se vše podařilo. Nevynechal jsem jediný trénink, neselhal jsem v dietě ani jedinkrát, za celou přípravu jsem takřka nebyl jediný večer s kamarády z koleje v hospodě, snažil se nemyslet na ženy a všechny peníze a čas strčil do přípravy. Díky tomu jsem vyhrál – tento sport miluji proto, že jak k tomuto sportu přistupujete – jak jste svědomití, tak se vám to vrátí. A pokud vyhrajete, tak všechna bolest, odříkání, ušlé zážitky s přáteli, rodinou a děvčaty se Vám vrátí v ten okamžik na podiu tisícinásobně zpět……V neposlední řadě musím označit za štěstí, že jsem během jara poznal Miloše Pavlů, který mi vytvořil ve svém fitku perfektní podmínky k přípravě a také mi mnoho poradil a podržel mě v těžkých chvílích dietního šílenství, při kterém jsem letos dělal většinu zkoušek a zápočtů v předtermínech…

Nejšťastnější chvíle v životě

A tím se dostávám k nejšťastnějším chvílím mého života letos na jaře, když jsem začátkem května, 14 dní před Čechami odjel domů do KV a mohl zde konečně dělat na 100% to, co miluji (samozřejmě na 100% jsem se snažil dělat vše celou přípravu, ale kolikrát jsem večer po tréninku na koleji u počítače na icq záviděl Topičovi, že je doma a má každý den kuřecí, zatímco já většinu diety žvýkal tuňáka – ale alespoň jsem sám sobě dokázal, že když se chce, tak to jde). Nyní jsem měl ale profesionální podmínky (nevěřili byste, jak jsem si začal vážit naší staré kuchyně, přišla mi jak ze zlata:-), každý den měl 600g kuřecího, vejce, kvanta zeleniny, zkrátka vše, co jsem potřeboval. Konečně jsem mohl trénovat dvoufázově, kde mě denně doprovázel můj sparing Petr Hamerník (na RW uživatel „hamernikp“), nakládal mi, uklízel po mě, řval na mě, hecoval mě, doprovázel na závody. Moc mu za to děkuju…A zase to bylo jako za starých časů u Petra W. – jeho optimismus, velice cenné rady, skvělá atmosféra v posilovně, kterou umí vytvořit, nejlepší vybavení, pózárna – vše tu bylo jak za starých časů, když jsem se chystal naposledy… A pak přišly první závody. Ač jsem si letos v květnu na Čechách juniorů v České Třebové ještě ráno myslel, že je vše ztracené (málo závodníků, Houser v kategorii do 70kg :-), nakonec to byli jedny z nejkrásnějších závodů – poznal jsem Milana Mendu, Tomáše Bureše, konečně jsem po letech zase stál sám na podiu při volné sestavě a prožíval…(však vy víte co, viz. rozhovor:-) a jako třešničku na dortu porazil svého dlouholetého kamaráda Láďu Housera a vyhrál, čemuž jsem nemohl uvěřit a jen jsem se na podiu při vyhlášení rozpačitě usmíval…

Po tom následoval další týden neskutečně tvrdých, intenzivních a nezapomenutelných tréninků a o víkendu nominace. Nevím, jak se to stalo, ale pamatuji si už jen to, jak jsme jeli s Kennym zpátky z Ládví v Praze v autě a oba se šíleně nevěřícně smáli, že to, o čem jsme dosud velmi opatrně mluvili, se skutečně stalo – oba jsme se nominovali na mistrovství Evropy v Rusku. Bylo to něco strašně vzdáleného a magického, co jsem si přál od doby, kdy jsem poprvé stoupnul na podium dorosteneckých závodů. Na juniorské reprezentanty jsem tenkrát koukal se zbožnou úctou a najednou vybrali mě, abych jel se lvem na hrudi reprezentovat za Ural naši maličkou zemi na mezinárodní soutěži… Následoval další týden tvrdých tréninků, ještě preciznější superkompenzace (avšak, stejně jako na Čechách, ani na Republice jsem letos neodvodňoval) a získal v červnu na mistrovství republiky juniorů v Bohumíně po 3 letech zase zlato. Nemusím říkat, jaký to byl pocit. Všechny ty roky, zklamání, životní zkušenosti, realita, bolest…vše do mě vstoupilo a zastavil se čas. Ačkoliv jsme na absolutního vítěze museli čekat 4 hodiny až z toho Láďa Houser raději odjel, byl to asi ten nejkrásnější pózing, který jsem zažil. S novými – a jak se později ukázalo, tak s dobrými – přáteli Mílou a Topičem jsme si zapózovali, byla to pro mě čest, stát na podiu s těmi nejlepšími… Hned večer nás pak odvezli na soustředění před mistrovstvím Evropy do Bolatic u Opavy, kde jsem za 12 dní získal za celý život nejvíce zkušeností, zážitků, informací díky Lídě Čížové a Martinu Novotnému. Nemá smysl zde rozepisovat soustředění, to již znáte : http://forum.ronnie.cz/soustredeni-bolatice-t16478.html (stránky 1, 3, 5, 6). Získal jsem zde nová přátelství, zažil nejdrsnější tréninky, které jsem kdy viděl (a teď je i na vlastní kůži odjel…), zažil přes dietu i spoustu legrace a krásných chvil a bohužel i chvíle nejhlubšího zklamání.

Bez ohledu na to, co se mi stalo (viz. http://www.ronnie.cz/c-3463-me-junioru-bez-lukase-roubika-.html ), musím říct, že to byli nejkrásnější dny v mém životě. Pohybuji se mezi obyčejnými lidmi, studenty, pro které je povalování samozřejmostí a jejichž vrchol dne je podnapilé vyřvávání na chodbě koleje. Denně jsem obklopen lidmi, kteří jsou spokojení s tím, co dostanou a nechtějí od života víc, plují životem bez vůle a ctižádosti... A tady jsem byl obklopen 10 dní lidmi s neuvěřitelnou cílevědomostí, vůlí, motivací. Zamiloval jsem si je všechny. Tohle je to, co dělá člověka lepším - být mezi ještě lepšími a snažit se je předehnat nebo se jim alespoň vyrovnat...Jsem rád, že jsem tam mohl být, motivovali mě neuvěřitelným způsobem jak ve sportu tak v životě.

Zdraví

Co se týče mého zdraví, pravděpodobně je za vším vrozená vada srdce (levý přední hemiblok), která se během let takhle drsně nikdy nemanifestovala a teď se zkrátka ozvala při tom šíleném přepětí a přetížení. Jisté potíže jsem sice měl poslední rok od loňského jara, ale po úpravě tréninku (už nic do selhání), pravidelných prohlídkách na interně a několika denním odpočinku od cvičení, když mi nebylo dobře, bylo vše OK. Přece jen jsem v dorostu cvičil dvoufázově v nejpřísnější dietě (a tedy nechodil do školy) týden před Čechami a pak další týden před republikou. To jsou 2 týdny… Nyní jsem však cvičil v těžké dietě dvoufázově 14 dní před Čechami, pak 14 před republikou (v juniorech nejsou závody hned po sobě jako v dorostu) a dalších 12 dní na soustředění, což je 6 týdnů přetížení. A to nemluvím o tom, že jsem celý závěr diety krom posledních 14 dní dělal ve velkém stresu v předtermínech většinu zkoušek a zápočtů, takže můj oběhový systém měl skutečně proč být přetížený a vrozená vada, která nedělala nikdy větší problémy, se ozvala… Jen mě strašně mrzí, že nemohla vydržet o jeden jediný týden déle a já si nemohl splnit sen se lvem na hrudi…

Co bude dál…

Nevím, co bude dál pro mě jako pro sportovce, co vím ale zcela jistě je to, co se mnou bude dál jako s člověkem, který sport miluje a chce pomoct ostatním v tom, aby se vyvarovali chyb, které jsem udělal a využili to, co jsem se naučil, co jsem zažil, vyzkoušel… Celý můj dopingový trest by byl k ničemu, kdyby si díky němu jen mnul Chlumský ruce – ale bude k něčemu, pokud jsem se poučil ze svých vlastních chyb a pokusím se sérií článků vysvětlit druhým proč. Kdybych totiž toho věděl o kulturistice tolik, kolik vím teď, nikdy bych po dopingových látkách v juniorském věku nesáhnul a věděl bych velice dobře, že můj trénink, suplementový program, objemový i dietní jídelníček nejsou natolik dokonalé, aby na nich nešlo ještě něco více vylepšit a zlepšit dále svou výkonnost. Neříkám, že svou sérií článků řeknu nějakému zkušenému závodníkovi něco nového, nebo že jsem objevil nějakou tajnou metodu tréninku. Pokusím se ale komplexně shrnout vše co jsem se o přípravě naučil, od kombinací a cyklizace tréninků v průběhu přípravy, přes stravu v objemu, vysvětlení její důležitosti, podrobný rozpis diety, superkompenzace, po vysvětlení úlohy a účinků nejdůležitějších doplňků – vše s ohledem na to, že jsem stejně jako většina z vás student a dobře znám obracení každé koruny v rozmýšlení jaký doplněk zakoupím apod. Rád bych také řekl, že si nechci hrát na žádného trenéra a vytvářet tady vztah trenér – závodník, ale vztah zkušenější kamarád – mladší kamarád...Proto budu rád, když pod všemi články bude prostor pro diskusi o daném tématu a rád Vám s Vašimi dotazy pomůžu…V neposlední řadě bych chtěl ještě pro hnidopichy uvést, že si o sobě nemyslím, že jsem pravý kulturista – kulturistika začíná někde v mužích ve váhové kategorii 80kg a výš a jsem si vědom, že je to úplně jiný svět. Tady je to ale web hlavně pro dorostence a juniory o jejichž přípravě vím mnoho a těm se budu snažit maximálně pomoci. Samozřejmě si nedělám iluze, že změním svět, ale rád bych přispěl k tomu, že mladí kluci nebudou přemýšlet, že 4 tablety anabolu makají lépe než 2 tablety, ale že budou přemýšlet tak, že 5 tvrdých tréninků týdně bude lepší než 4, že dodržovat 600g masa denně bude lepších než 200…Právě v téhle pestrosti našeho sportu tkví jeho krása. V tom zkoušet nové tréninkové postupy, hledat nejoptimálnější dietní jídelníček, který vám bude sedět, vyzkoušet, které doplňky Vám fungují a vytěžit z nich maximum. Nejde to redukovat jen na chemii a vše na ní zakládat. Nikdo, kdo to tu teď čtete (stále mluvím o dorostencích a juniorech) nemáte natolik dokonale poskládaný trénink, natolik dokonale sestavený objemový a dietní jídelníček, natolik dobře nakombinované suplementy, aby na tom ještě nešlo něco zlepšit a vy museli použít pro zlepšení zakázané látky. Minimálně v dorostu i v juniorech jde vyhrát čistě a můžu klidně začít jmenovat – jde jen o to vědět jak na to a hlavně vše denně dodržovat několik měsíců a potom i let – s první částí Vám pomohu, vy budete mít za úkol se postarat o tu druhou…

A proč to vše chci dělat? Hlavní důvod je ten, že chci zkušenosti, které jsem se já naučil od druhých poslat dál. Měl jsem neuvěřitelné štěstí na lidi, kteří mě toho mnoho naučili z pouhé lásky ke sportu, popořadě Petr Weinlich, Bára Benešová, Martin Novotný, Slavoj Bednář, Miloš Pavlů, Lída Čížová…Nechci ani zapomenout na lidi z RW fora (CIZO, saty, Draper a další), kteří mě také mnohému naučili, hlavně v oblasti tréninku. Všem jim velice děkuji a chci jim to oplatit tak, že já zase pomohu dalším. Přece jen je radost vidět, že jste druhým pomohli. Moc se mi líbilo na soustředění talentované mládeže být s mladými zapálenými kluky, kteří do sportu dávají všechno co mají a hltají každou radu a informaci. Teď, když nemůžu závodit, dopomohu k tomu alespoň druhým – sice to není taková radost jako kdybych na podiu stál já sám, ale alespoň nějaká...Dalším důvodem je fakt, že mě mrzí, kde se sport ocitl – letos bylo na Čechách na celých závodech 10 závodníků…I kdybych pomohl na příští jaro jednomu, dvěma klukům a třeba za další rok tyto články využili další, udělá mi to zase radost. A jako poslední důvod je ten, že mám pocit, že internetu něco dlužím – přece jen jsem se léta bavil tím, že jsem se hádal s druhými (kupodivu mě to fakt bavilo a uvolňovalo přebytečný stres) a ačkoliv 98% všeho byla legrace, jsou jistě lidé, kteří můj styl humoru nemuseli úplně pochopit a některými legráckami jsem se jich třeba dotknul…

Teď po 5 a půl letech od chvíle, kdy jsem poprvé vstoupil do posilovny, koukám z okna přemýšlím o tom, co všechno mi takhle životní zkušenost dala. A je toho mnoho. Není to jen o těch nepředstavitelně krásných pocitech na podiu či při neuvěřitelně tvrdých trénincích, je to o disciplíně, o poznání, že kolik nějaké věci obětuji, tolik se mi vrátí zpět. O poznání, že nakolik důsledně k nějaké věci přistupuji, tak vypadá výsledek.

Lukáš „Freimen“ Roubík

Přehled soutěžní kariéry :
2002 GP Ústí nad Labem, kategorie do 25 let – 6.místo
2003 Mistrovství Čech dorostu, kat. do 67kg – 1.místo
2003 Mistrovství České Republiky dorostu, kat. do 67kg – 3.místo
2004 Mistrovství Čech dorostu, kat. do 67kg – 1.místo
2004 Mistrovství České Republiky dorostu, kat. do 67kg – 1.místo
2004 Mistrovství Slovenska dorostu (SAKSFT, Martin), kat. do 70kg – 2.místo
2007 Mistrovství Čech juniorů, kat. do 70kg – 1.místo
2007 Mistrovství České Republiky, kat. Klasická kulturistika – 1.místo

Přehled soustředění „reprezentace“ :
2004 Soustředění dorostu a juniorů v Měříně u Prahy, trenéři Bára Benešová, Martin Novotný
2005 Soustředění dorostu a juniorů v Benešově u Prahy, trenéři Martin Novotný
2007 Soustředění juniorské reprezentace před ME v Bolaticích u Opavy, trenéři Lída Čížová, Martin Novotný
2007 Soustředění talentované mládeže v Bolaticích u Opavy, trenéři Lída Čížová