Zdravím všechny čtenáře těchto stránek. Jmenuji se Lukáš Topinka. Jsem juniorský závodník v kulturistice, který by se chtěl s vámi čtenáři podělit o své zážitky, které jsem prožíval na kulturistických soutěžích v České republice, ale i v zahraničí. Mým cílem je, přiblížit vám atmosféru, mé pocity, zajímavé situace ze zákulísí a především průběh všech soutěží, kterých jsem se zúčastnil. Ptáte se, proč budu o tomto psát? Následně vám odpovím. „Každá má soutěž ve mně nechala určitou vzpomínku na danou dobu, prostředí a kamarády se kterými jsem prožíval nezapomenutelné okamžiky a zážitky mého života“ Nechci si tyto okamžiky nechávat pro sebe a proto bych chtěl psát tyto články. Doufám, že se vám budou líbit. První taková vzpomínka je na loňské Mistrovství světa juniorů a masters v jihoitalském Agrigentu.
Juniorské Mistrovství světa se konalo 11.11.-12.11. 2006 v Itálii v městečku jménem Agrigento. Před mistrovstvím světa se konalo 10 denní soustředění v Bolaticích, kde se všem reprezentantům podařilo doladit formu na 100%. O průběhu tohoto soustředění se s vámi podělím v příštím článku. Teď už k průběhu mistrovství světa. Dlouhá cesta do Itálie začínala odjezdem z Bolatic u Opavy do vzdálené Prahy. Skoro po 4 hodinové cestě dorážíme do hotelu Port, který se nachází nedaleko letiště Ruzyně. Celou cestu do Prahy jsme „cukrovali“ rýžovými chlebíky, pro naplnění svalů. Já osobně jsem spořádal cca 11 balíku rýžových chlebíků. V hotelu se rozdělujeme do pokojů po třech lidech. Pokoj jsem sdílel s Petrem Vojáčkem a Petrem Oplíštilem. Ještě večer doděláváme poslední úpravy pokožky a to oholení veškerých chloupků na těle. Po náročném dni jdeme konečně spát. Jenže ve 23:30 otevře dveře pokoje státní trenérka Lída Čížová a pobízí nás, ať jdeme na chodbu pózovat. Všichni byly už rozespalí a unavení, přesto jsme šly na chodbu hotelu, kde byl pan Pešát a kontroloval naší formu. Zhruba po hodině pózování odcházíme na své pokoje a ukládáme se ke spánku. Ráno v 5 hodin opouštíme hotel Port a jedeme na Ruzyň.
Na letišti se k nám připojují další členové týmu. Přes letištní kontrolu neprošly moje poctivě ukryté marmelády na závěrečné cukrování a touto situací se dostávám do prvních nepříjemností. Výprava české reprezentace, která čítala 16 závodníků plus státní trenéři, odlétá v 8:30 ráno z Ruzyně a míří do Říma. Let trval asi 2 hodiny.
Počasí v Římě bylo o mnoho teplejší než v ČR, to bylo pro naše podmínky nežádoucí, neboť jsme byli odvodnění a teplo náš organismus špatně snášel. Další nepříjemnosti nastali, když jsme se museli přemístit se všemi zavazadly do haly B, která byla vzdálená asi půl kilometru. Na další letištní kontrole přicházím o 1dcl diuretického čaje a od té doby zůstávám bez vody. Měli jsme toho všichni plné zuby. Samé čekání, kontroly a to vše na pokraji všech sil. Po 2 hodinách čekání odlétáme do Sicílie. Pohled z letadla na Sicílii bylo to nejhezčí, co jsem kdy viděl. Všude byly jezera, hory, řeky a překrásná krajina. To byl jeden ze zážitků, na který nikdy nezapomenu. Asi za 2,5 hodiny naše letadlo přistává na letišti v Sicílii, kde je opět velké teplo. Zde se všude pohybují kulturisté z nejrůznějších zemí světa. Největší šok byl, když jsme uviděli reprezentaci Egypta a Sýrie. Měli na sobě slušivé komplety, pod kterými se skrývala obrovská těla, ze kterých šel opravdu mráz po zádech. Další kdo mě přiváděl do rozpaků, byla reprezentace Ruska. Vypadali jako vojáci, všichni stejné oblečení, hrozivě působící obličeje a nakonec ta obrovská těla. Říkal jsem si „co tady dělám, vždyť oproti nim vypadám jako trpaslík“. Po hodině čekání na odbavení zavazadel, přichází náš italský průvodce a vede nás do připraveného autobusu, který sdílíme spolu s Maďary, Bulhary, Rusy, Němci, Rumuny a mnoha dalšími národy. Jedeme do dějiště konání. Celou cestu cukrujeme Racio chlebíky. Naše ústa byla doslova „zničená“ od tvrdých a suchých sucharů, nemohli jsme už ani pít. To byla asi jedna z věcí, kterou jsme velice nepříjemně snášely. Jen si zkuste sníst 30 balení sucharů bez pití, věřte, že to není příjemné. Naší cestu lemují pomerančové a mandarinkové sady, kterých je v Sicílii opravdu spousty. Po 3,5 hodinách dojíždíme za tmy do Agrigenta.
Celé Agrigento bylo vidět mnoho kilometrů od města, neboť bylo krásně osvětleno „všemožnými“ billboardy a transparenty. Po příjezdu do Agrigenta odcházíme do hotelu Akrabel a čekáme hodinu na recepci, než nám přidělí pokoje. Ubytován jsem s Viktorem Hellem a Kubou Bočkem. Po vybalení věcí, odcházíme na prezentaci do obrovské haly, kde se celé mistrovství koná. Tam nás nemine skoro 2 hodiny čekání na odprezentování. Má chvíle nastane, když vyleze z prezentační místnosti vysoký „vyplešatělý“ pán a zakřičí: „Juniors Men´s Classic Bodybuilding“ Vcházím do místnosti, kde jsou všichni rozhodčí a moji soupeři. Tam se zvážíme, změříme, dáme hudební režii CD pro volnou sestavu a stávají se z nás odprezentování závodníci. Moje váha byla 71,2 kg při výšce 173cm. Každý závodník dostane kartičku na krk se svým jménem a zemí, za kterou závodí. Po odprezentování odcházíme do hotelu, kde asi hodinu pózujeme na pokoji pana Pešáta, který kontroluje formu. Poté odcházíme do svých pokojů a jdeme spát.
Druhý den ráno vstáváme asi v 10 hodin. Jdeme na snídani, kde si už dáváme do rýže marmelády a džemy, ovšem stále bez vody. Po snídani odchází Český tým do dvora hotelu. Zde opět kontrolujeme formy a dolaďujeme nedostatky v pózingu. Dostáváme na 2 hodiny rozchod, toho využijeme a zajdeme do místních obchůdků. Po cestě do města trháme volně rostoucí pomeranče, které trhovci o kousek dál prodávají v přepočtu za více jak 30 kč za kilogram.
Navštívíme obchod, kde mají vše za 1 euro, ale i potraviny nad kterými stojíme několik minut a „slintáme“ pod touhou všechny je sníst. Po hodině chůze uznáváme, že bude vhodné vrátit se zpět na hotel a odpočívat až do odpoledního semifinále. Stalo se tak. Po odpočinku odcházíme do haly, v níž se scházejí všichni závodníci. Rozcvičovna byla velká asi jako půlka fotbalového hřiště a měla obrovskou plazmovou televizi, na které jste viděli, co se děje vedle na podiu.
Český tým si našel své místo v samotném rohu místnosti, a tam se také po celý šampionát usídlil. A konečně vše vypuklo, začalo se s natíráním barvou, úpravou vlasů, obličeje atd… vše šlo bez problémů. Znovu jsme viděli ty neuvěřitelně vypadající kluky (Rusy, Egypťany) jak se rozcvičují a můžu vám říct, že nám na sebevědomí moc nepřidali. Jako první v řadě šla na podium kategorie Juniors Women Fitness, pak to byly Mens Fitness atd… Jediné zaváhání přišlo, když Kuba Boček (juniors fitness) při volné sestavě nastoupil oblečen bez trička, to se v kategorii fitness nesmí. Kuba přišel o cenné body, které pak hráli roly v celkovém pořadí.
Pak nastupuje kategorie Juniors Mens Classic Bodybuilding a to jsem byl já. Byl jsem nervózní, ale přesto jsem si věřil, neboť jsem měl životní formu. V kategorii jsem měl tuším 10 borců. Pamatuji se na 2 Italy, Kanaďana, Maďara, Poláka, Slováka atd… Mým velkým favoritem a zároveň největším soupeřem byl Kanaďan. Po příchodu na podium jsem dostal jakoby novou energii, byl jsem plný síly a nadšení. Rozhodčí si mě „vytáhli“ hned na první vyvolávání. Šel jsem s Maďarem, Italem a Kanaďanem. Všechny povely od hlavního rozhodčího byly v anglickém textu a to přispělo k mé drobné chybě, kdy jsem popletl pózy hrudník z boku s hrudníkem zepředu, naštěstí jsem se rychle opravil a první vyvolávání bylo za mnou. Následovalo hned druhé. Byl jsem už velice vyčerpaný a zadýchaný, nicméně jsem pózoval se 100% nasazením. Na takovéto závody se připravujete celé měsíce či roky, kdy trénink co trénink procházíte bolestí, den co den si odříkáte jídlo, co byste si chtěli dát, hodiny a hodiny co strávíte u zrcadla s nacvičováním pózingu a mnoho dalších věcí, které si musíte odříct a to vše jenom kvůli pár minutám na podiu. To vše jsem si uvědomoval a dával jsem do každého mého pohybu maximum. Následovalo pak ještě 3 vyvolávání a semifinále bylo za mnou.
Ihned po odchodu z podia přichází antidopingová kontrola, která vede všechny závodníky do testovací místnosti. Tam každý sahá do klobouku s míčky, na kterých jsou napsána čísla. Předseda antidopingové kontroly ukáže na papíře 2 čísla a ty pak odevzdávají vzorek moči. Shodou náhod jsem byl vylosován já a Maďar. Dostali jsme 120ml lahvičku ve které jsme měli odevzdat vzorek moči. Byla to v celku nepříjemná situace, když u vás někdo stojí a kouká se vám na přirození, není to zrovna příjemné. Asi po třetím pokusu naplňuji lahvičku močí. Maďar takové štěstí neměl, seděl tam asi hodinu, než se mu podařilo namočit zmiňovaných 120ml.
 |
Tato lahvička se zapečetí, podepíše a je vše hotovo. Můj test byl samozřejmě vyhodnocen jako negativní. Se svojí semifinálovou prezentací jsem byl spokojený a skoro jistý, že finále mě nemine.
Po semifinále opouštíme sportovní halu a přemisťujeme se do hotelu. Tam na nás čeká večeře. Po večeři jde celý tým zkontrolovat formy na pokoj pana Pešáta a prokonzultovat případné chyby. Mě byla vytýkána přílišná křečovitost v pózách a špatná prezentace širokého svalu zádového. To jsem si uvědomil a myslím si, že jsem se těmto chybám ve finále vyvaroval. Po konzultacích se šlo spát.
A co následovalo další den se dozvíte v pátečním pokračovaní.
KULTURISTIKA.NET
