Další den ráno vstáváme v 8:00. Situace se opakuju z minulého dne, tzn. snídaně, kontrola formy a odpočinek před finále. Tento odpočinek jsem využil ke spánku. Po probuzení jsem si asi 3 krát z mp3 přehrál melodii k mé volné sestavě, abych měl 100% jistotu, že jsem prvky ve volné sestavě nezapomněl. Kolem 13:00 se Český tým přesouvá opět do sportovní haly, na finále šampionátu. Tam přichází také pan Pešát a sděluje týmu, kdo postupuje do finále. Většina z nás postoupila, ale takové štěstí bohužel neměla Darina Káňová a Jitka Papežová, s kluků do finále nepostoupil Petr Hanzlík, Petr Vojáček a Petr Oplíštil.
Finálová část začala volnými sestavami. Nadešel můj čas, odcházím na podium, kde asi před tisícovkou diváků začínám prezentovat své svaly. Upravená melodie z filmu Rocky se divákům zalíbila a byl jsem tak oceněn potleskem. Volné sestavy nemám moc v lásce, z důvodu mého ne příliš dobrého pohybového nadání, ale i přesto jsem však tuto finálovou část zvládl na jedničku. Dále bylo na programu finálové porovnávání. Všech 6 finálových závodníků stálo pře rozhodčími všech zemí a ukazovalo tak svoje těla. Po tomto porovnávání, vypuklo mé oblíbené volné pózování, tzn. hudební režie pustí hudbu a všichni závodníci začnou pózovat co chtějí, většinou však ukazují hlavně své přednosti.
 |
Největší „boj“ se uskutečnil mezi mnou a Maďarem Tamase Simonem. To co jsem zapózoval já, tak udělal i on. V těchto chvílích jsem „cítil“ možnost stát se mistrem světa, a proto jsem se ještě více snažil. Po free pózingu došlo na závěrečné vyhlašování vítězů. Rozhodčí začal vyhlašovat umístění od posledních pozic. Můj velký favorit Kanaďan skončil „až“ na 5. místě, 4. byl jeden z Italů. A pak už medailová umístění. Říkal jsem si „ placku mám, je to dobrý“ samozřejmě jsem pomýšlel na vyšší umístění, vždyť titul mistra světa byl na dosah. Na 3. místě vyhlásily Itala. „Paráda“ řekl jsem si, mám nejhůře stříbro. A za okamžik zaznělo jméno Lukáš Topinka. Skončil jsem na 2. místě. Byl jsem velice šťastný, zároveň však zklamaný. Krůček od vysněného titulu a já na něj „nedosáhl“. Když jsem viděl Maďara, jak klečí na kolenou a brečí radostí, tak jsem byl hodně psychicky na dně. Tak strašně jsem chtěl vyhrát. Uznávám však, že Tamas Simon byl lepší. Měl skoro o 2kg více hmoty při stejné výšce. Ovšem moje stehna, hamstringy a hýžďové svaly byly o mnoho lepší než Tamase Simona. Závěrečné fotografování se všemi 6 finalisty a s obrovskými poháry byla taková třešnička na dortu mého vystoupení na MS. Když jsem se pokoušel o konverzaci s Tamasem, tak z jeho úst vyznělo „Lukas you is best“. Tato věta mě velice potěšila a i já jsem vyjádřil Tamasovi můj obdiv k jeho vynikající postavě.
Se stříbrnou medailí na krku vyrážím v pozdních hodinách za deštivého počasí do hotelu. Tam se bezhlavě „pouštím“ do housek, které jsem si ráno na snídani vzal a vychutnávám si tak první nedietní jídlo po několika měsíční dietě. Osprchuji se, napíši sms zprávu mé rodině o mém umístění a jdu opět do haly, kde ještě bojují naši ostřílení Masters. U stánku s proteinovými tyčinkami kupuji hned 2 asi za 3 eura a „pouštím se do nich“ Jdu do hlediště mezi diváky, kde potkávám Kubu Bočka a Petra Oplíštila. Spolu koukáme na kategorii Masters a hlasitým křikem povzbuzujeme naše kluky. Po vzájemné dohodě jdeme navštívit místní Mc´donald. Zde si každý z nás kupuje 3 zmrzliny a Coca-Colu. Skoro po 2 dnech dehydratace pijeme první doušky chutné Coca-Coly. Potkáváme zde českou ženu, která žije v Itálii a žádáme jí o vyfotografování u Mc´donalda. Poté odcházíme zpátky na hotel a připravujeme se na ukončení MS, tolik očekávaným banketem. Ve 22:00 měl začít, ovšem začíná skoro o hodinu později. Na banketu jsou už všichni umytí, upravení a plní zvědavosti na Italské pokrmy. Zasedáme k velkému kulatému stolu. Každé zemi jsou přiděleni 2 číšníci, kteří nám později servírují pokrmy. Tento banket nás však nijak nenatchl, neboť nebyl podle našich představ. Myslely jsme na velké dorty, zmrzliny, čokolády, pizzu atd… ničeho ze jmenovaných jsme se nedočkali. Číšníci servírovali samé těstoviny s omáčkami a různé salámy. Zklamání bylo tak velké, že si Petr Vojáček se smutkem v tváři musel pochutnávat na České marmeládě, která mu zbyla ze závěrečného cukrování. Po ne příliš vydařeném banketu odjíždíme ve 02:00 hodiny ráno autobusem s Agrigenta na letiště do Sicílie. Po cestě zastavujeme u čerpací stanice, kde skupujeme veškeré zboží. Já jsem si nakoupil sladkosti v hodnotě přibližně 600kč.
Cesta na letiště trvala opět 3 hodiny.
Na letišti čekáme skoro 2 hodiny na odbavení a někteří usínají únavou na letištních lavičkách. Poté odlétáme směr Řím. V Římě máme dostatek času navštívit free shopy a pořádně se najíst. Po 4 hodinách odlétáme do Prahy na Ruzyňské letiště. Celý Český tým se loučí, podává si ruce a gratuluje ke skvělému 2. místu v pořadí národů. Venku už na nás netrpělivě čekají naši nejbližší a přátelé. Na mě čeká mamka s taťkou, od kterých přichází první gratulace a pak už mě čeká sladká odměna v podobě plného kufru sladkostí. Můj první start na mezinárodní soutěži hodnotím jako velice zdařilý krok do světa kulturistiky a fitness a v duchu už přemýšlím o mé další soutěži. Jinak závody byly opravdu úžasné, super atmosféra, perfektní parta lidí a hlavně oceňuji vynikající práci státních trenérů, kteří nám pomohli dotáhnout formu do zdařilého konce.
Doufám, že se vám můj článek alespoň trochu líbil. Lukáš Topinka
KULTURISTIKA.NET
