Milan Šádek - od dětství po stříbro z MS

18.12.2007 00:05 - Šádek - Nasser

přečteno: 10025x - diskuse: 53

Je 18. prosince a dnes slavím 19. narozeniny. Jelikož trénuji asi 5,5 roku a mám za sebou několik soutěží, rozhodl jsem napsat tento článek, ve kterém shrnu zásadní chvíle mého života.

Pro ty, kteří jsou na mě už alergičtí, mám vzkaz: "nikdo vás nenutí to číst". Ale už mohu říct, že tento článek o mé osobě v nejbližší době posledním.

Dětství

Můj táta se kulturistice v juniorském věku také věnoval. Do posilovny nikdy nepřestal chodit a já jako malý kluk vždy obdivoval zejména jeho bicepsy. Líbilo se mi to, že vypadal jinak (líp) než otcové mých kamarádů. A Když chodil do posilovny, často mě brával s sebou. Myslím si, že všechny tyto okolnosti mě poznamenaly (viz. obrázek s vanou :).

První permanentka

Ve věku 13 let jsem absolvoval s mým tátou první tréninky. Příležitostně jsem s ním chodil cvičit, ale s činkami jsem si spíš "hrál". Poté přišlo léto a já chtěl se sebou něco udělat. Chtěl jsem vypadat jako on. Rozhodl jsem se, že začnu pravidelně posilovat. Pamatuji si, že se blížily prázdniny, kterých jsem chtěl využít k přeměně své postavy. Proto mi táta koupil první permanentku a chodili jsme spolu 3x týdně trénovat.

Sparing-partneři

Asi po půl roce tréninku, někdy kolem nového roku, jsem přemluvil mé 2 nejlepší kamarády ze školy, aby chodili cvičit se mnou. Těmi kamarády jsou Lukáš Langer a Jarda Chomič.
Lukáš se mnou absolvoval jednu soutěž a Jarda, můj dlouholetý sparing, dokonce 2 sezóny. Avšak Lukáš s posilováním po první soutěži skončil a začal se věnovat hudbě. Dnes hraje v kapele Power 5.
Zato Jarda cvičí pořád a myslím si, že ho od posilování jen tak nic neodradí :)

Soutěžení?

Trénoval jsem asi půl roku, ale v posilovně jsem téměř všechny znal už z dřívějších dob přes tátu. Jedním z těch, které jsem znal, je i spolumajitel fitcentra Olympia Zlín, Michal Krček. Jednou byl u nás na návštěvě a já právě přišel z posilovny. Když jsem si převlékal triko, tak mě zastavil a chtěl, ať mu zapózuji. Pózovat jsem v té době vůbec neuměl, ale říkal, že vypadám dobře. Navrhl mi, že bych mohl zkusit jít na soutěž. S ničím takovým jsem do té doby nepočítal, ale znělo to zajímavě. Proto jsem se zeptal rodičů, co si o tom myslí. Odpověděli "zkusit si to můžeš". V tu chvíli ani nevěděli, co jejich slova odstartovala. Kolik rýže, masa a doplňků budou muset koupit.. :))

První soutěž - mladší dorost 2003

15. března 2003. Jelikož mi Michal navrhl závodit někdy na začátku února, musel jsem se narychlo nachystat a po pouhých 5 týdnech diety jsem nastoupil na svou první soutěž. Byl se mnou právě Michal Krček, který mě natíral a radil. Na této soutěži jsem měl 14 let, asi 62kg a když jsem vstoupil do rozcvičovny, chtěl jsem odtud utéct. První koho jsem uviděl, byl Láďa Houser, který právě dělal kliky. Úplně jsem se ho lekl, byl strašně obrovský! Michal mě uklidňoval, že si ho nemám všímat a mám se starat jen o sebe. Tak jsem se na další kluky ani nepodíval. Nakonec jsem na této soutěži skončil na druhém místě. Nikdy předtím jsem žádný úspěch nesklidil, takže to pro mě byl perfektní zážitek, který mě namotivoval na další sezóny.

První soustředění, 2004

Když mi pár měsíců před soutěží přišla poštou pozvánka na soustředění, řval jsem radostí. Byl jsem rád, že mám možnost se něčeho takového zúčastnit. Proto jsem sedl na autobus a jel do Prahy, kde byl sraz. Byl jsem poprvé v Praze a úplně sám. Pamatuji si, jak jsem bloudil a ptal se lidí, kudy se dostanu na místo srazu. Nakonec se mi to podařilo a autobus nás odvezl do Měřína, kde proběhlo soustředění. Už si přesně nepamatuji, kdo ze závodníků tam všechno byl, ale určitě to byl: Jirka Beránek, s kterým jsem sdílel pokoj, Lukáš Roubík, Láďa Houser a ještě hodně dalších kluků. Jako trenér tam s námi byla Bára Benešová a Martin Novotný.
Tohle soustředění mi dalo hodně informací, z kterých jsem v přípravě těžil. Také nezapomenu na trénink stehen s Martinem, protože ještě týden po něm jsem se ve škole po schodech plazil po čtyřech :)) - musím ale uznat, že od té doby jsem k tréninku stehen přistupoval jinak. Myslím, že díky tomuto "osudovému" tréninku nepatří stehna k mým slabinám :)

Mladší dorost podruhé, 2004

den před ml. dorostem 2004

27. března 2004 jsem ze zvědavosti zkusil nastoupit na Mistrovství Moravy st. dorostenců. Startoval jsem v kategorii do 67kg a kupodivu se mi podařilo porazit o 2 roky starší borce.
Týden na to, 3. dubna byla republika. V mladším dorostu jsem získal absolutku, a protože mě to bavilo, nastoupil jsem i ve starším dorostu, kde jsem bohužel skončil až na 8. místě. Tuto kategorii vyhrál Lukáš Roubík. Pamatuji si, že když jsem za ním stál v zákulisí, nechápal jsem, jak tak může vypadat. Vypadal jako by ho někdo stáhl z kůže. Jeho forma mi naháněla strach :) Nikdy předtím jsem nic takového neviděl.

Rok 2005

Tento rok mi bylo 16. Byl by to můj první rok mezi st. dorostenci. Protože jsem si nevěřil, že bych hned napoprvé uspěl, dal jsem tento rok volno a zaměřil se na nabírání a zkvalitňování svalů s tím, že další rok to roztočím :)

2006 - St. dorost

Jarda Chomič a já
st. dorost 2006

Před touto přípravou se mi podařilo navázat spolupráci s firmou JML-Fitness Line, která má sídlo ve Zlíně. Díky nim mám vždy dostatek vitamínů. A to není vše. Ptal jsem se ještě u hodně různých firem, ale kladná odezva přišla pouze od firmy AminoMax. Díky sponzorům jsem si mohl dovolit používat i glutamin a další doplňky, na které jsem předtím neměl peníze.
Namotivovaný, s 2 sponzory, po roce a půl tvrdého tréninku a omezování se, jsem chtěl všechnu dřinu zúročit a vyhrát... Přípravu jsem zahájit už 4 měsíce před soutěží, abych měl jistotu, že přijdu v perfektní formě. Dietu jsem zahájil 1. prosince 2005. Bohužel, po dvou týdnech přípravy a tři dny před narozeninami (15.12.2005) jsem se zranil.. Moje první zlomenina v životě a stala se mi zrovna v přípravě na poslední rok ve st. dorostu, kde jsem se chtěl ukázat. Ve chvíli, kdy mi doktorka oznámila, že je to zlomené a že alespoň 6 týdnů to bude v sádře, jsem byl na dně. Přípravu jsem považoval za ukončenou...
Máma mě odvezla z nemocnice domů, a když jsem vše řekl tátovi, odpověděl mi "nevzdávej to, ty to vyhraješ i se zlomenou nohou!". Já se tomu zasmál, ale když jsem viděl, že to myslí vážně, nastartovalo mě to. Pokud měl táta čas, vozil mě na trénink i zpět. A pokud čas neměl, brodil jsem se sněhem s berlemi. Nakonec jsem změnil doktora, s kterým jsem se po dohodě domluvil, že sádru sundá dříve - po 5 týdnech.
Nakonec jsem tedy přišel o 5 týdnů tréninku stehen a cviků, které se provádí ve stoje. Ale tátova slova se naplnila a já opravdu vyhrál, dokonce absolutku.

2007 - rok plný překvapení

Poslední příprava byla díky zlomenině náročná a já si potřeboval odpočinout. A hlavně - tento rok bych startoval mezi juniory a opět jsem se necítil, že bych na to měl. Proto jsem měl tento rok v plánu pouze nabírat hmotu a zkvalitňovat.
Když už jsem chtěl vynechat kulturistickou sezónu, nabídl mi majitel posilovny, v které cvičím, soutěž v benči. Mě vždy benč docela šel a on to věděl. Tak jsem mu na to kývl a měl jsem asi 5 týdnů na přípravu. MČR v benči se uskutečnilo 23.6.2007.
Jenomže, někdy v té době jsem jel dělat reportáž z MČR juniorů. Když jsem viděl kluky na pódiu, zmocnila se mě touha obléct plavky a běžet za nimi. Ale to nešlo :)
10.6.2007 nastala ale zásadní změna, která toho strašně moc ovlivnila. Psal jsem si po ICQ s Patrikem Jablonskim. Záznam rozhovoru jsem si pro jistotu nechal, tak ho zveřejním.

Zhruba měsíc před

zahájením přípravy

Patrik Jablonski, 10.6.2007 16:47 :
ale si chci trosku udržet váhu protože mi volala lída čížová jestli se dostavím
na repre sraz do bolatic popř. na soustředení před MS v cervenci

Nasser, 10.6.2007 16:47:
já chci taky! :D

Patrik Jablonski, 10.6.2007 16:48 :
:-) tak pojed a rozbal to tam!!!*JOKINGLY*

Nasser, 10.6.2007 16:48 :
hm.. to by mě museli pozvat na kvalifikaci ale, ne?

Patrik Jablonski, 10.6.2007 16:49 :
asi jo sraz je 23.6 v bolaticích a tam se budou resit asi tyhle veci

Po celý zbytek dne se mi ta myšlenka, že se pokusím připravit alespoň na nominaci, honila hlavou. Další den ráno jsem vstal s tím, že jdu do toho. Uvařil jsem si rýži s masem na vodě, šel běhat... Prostě 11.6.2007 začala má příprava na nominaci na MS. Ani jsem nevěděl, kdy to MS bude :)

Benč a soustředění talentované mládeže

Milan - benčař

Věděl jsem, že na soustředění bude Lukáš Roubík, tak jsem raději než Lídě zavolal jemu, protože jsem se s ním znal. Lukáš Lídě řekl, že chci na svět, přimluvil se za mě a přemluvil ji, abych se mohl soustředění zúčastnit. Jediný problém byl v tom, že to začínalo v sobotu ve stejnou sobotu, kdy bylo juniorské Mistrovství republiky v benči...

S přípravou na svět jsem začal v průběhu přípravy na benč. Za 12 dní jsem shodil z 87kg na 82.5kg, takže jsem se na soutěži vešel do nižší kategorie, než s kterou jsem počítal. Jenomže benčařský dres, s kterým jsem trénoval, mi byl najednou velký a nepomohl mi.. Měl jsem natrénováno 160kg stopem při váze 87kg a tlačil jsem to opravdu lehce - věřil jsem si na 170kg.
Jenomže tím, že dres nepomohl, tak jsem těžce vytlačil 160kg, ale v mé kategorii to stačilo k vítězství. Hned po skončení soutěže jsem s medailí na krku sedl do auta a jel přímo do Bolatic. Čekal jsem, že se mi vysmějí s tím, že mezi juniory, a navíc na MS nemám co dělat. Reakce byly ale opačné :)

Letní soustředění talent. mládeže

O mně se už vědělo, že chci na svět, tak na mě pozvali na letní soustředění, které trvalo týden. Byl to velmi, velmi krásný týden. Pokud vás zajímá více z toho týdne, můžete si přečíst reportáž.

Nominace, reprezentační soustředění, MS juniorů

největší úspěch - 2. místo na MS

Co dál?

Nyní mám půlrok, který jsem celý podřídil kulturistice, za sebou (nebyl jsem ani na stužkovacím večírku...). Ničeho z toho, o co jsem díky přípravě přišel, však nelituji. V současné chvíli se musím zaměřit na školu. Čeká mě maturitní zkouška a přijímačky na vysokou školu.
A jestli mě uvidíte na prknech v roce 2008? Těžko říct, kvůli maturitě se na mistrovských soutěžích asi neukážu, ale u mě si člověk není nikdy jistý, co se mi přes noc přežene hlavou... :)
Ale MS, které bývá ke konci roku mě láká. Kdyby se mi podařilo sehnat dalšího sponzora (nejlépe masnu :), tak je hodně pravděpodobné, že obleču pózovačky a vyrazím do boje.

Poděkování

největší podpora - můj táta

Lidí, kteří mi pomáhali nebo jakkoliv jinak mě podpořili, si vážím. Jenom je škoda, že si na všechny nevzpomenu. Proto je raději nebudu jmenovat, ale vezmu to obecně.
Děkuji všem, kteří mi jakkoliv pomohli a fandili mi. Největší díky si zaslouží má rodina (zejména můj táta), to je bez debat. Dále děkuji trenérům Lídě Čížové a Martinovi Novotnému, sponzorům AminoMax a JML, Jardovi Chomičovi, celé skvělé partě ze soustředění, Lukášovi Roubíkovi, díky kterému mě Lída povolila zúčastnit se soustředění a dát mi příležitost účasti na MS, spolužákům, kamarádům, škole (že mě uvolnili z výuky na dlouhou dobu :),.... raději už končím, protože ten seznam by byl velice dlouhý. Ty, které jsem neuvedl, nezlobte se, ale opravdu to není v mých silách.

reakce čtenářů

Reakce čtenářů obsahují celkem 52 příspěvků.

neregistrovaný:

peter

e-mail:

p43em@azet.sk

22.3 2011 20:54

datum:

nadpis:

ruka