Milan Šádek slaví 20. narozeniny - shrnutí kariéry

Přesně před rokem v den svých 19. narozenin jsem vydal článek Milan Šádek - od dětství po stříbro z MS, ve kterém jsem shrnul nejdůležitější okamžiky své „kulturistické kariéry“ od narození až po 19. narozeniny. Další rok uplynul a co se změnilo během toho roku? Je toho hodně. Kromě toho, že už nejsem teenager, tak jsem změnil střední školu za vysokou - kvůli tomu jsem se přestěhoval do Brna, s čímž souvisí i změna klubu za Big One Fitness. Začnu ale postupně od začátku...

Po mistrovství světa 2007, kde jsem získal stříbrnou medaili v klasické kulturistice juniorů, jsem měl po náročné přípravě hodně restů ve škole. Byl jsem v maturitním ročníku, a co si budeme nalhávat, maturita je hodně významná a důležitá věc pro budoucí život. Proto jsem omezil fitko a začal se víc učit. Avšak přestože jsem omezil posilování, hodně času jsem strávil tréninkem na talentové zkoušky. Hlásil jsem se totiž na fakultu sportovních studií Masarykovi univerzity a podmínkou pro přijetí bylo nejen zvládnutí písemného testu (testu studijních předpokladů), ale také zvládnutím talentových zkoušek, které se skládali z: 100 m plavání, gymnastika (prostná i hrazda), sportovní hra (volejbal nebo basketbal), 100 m sprint a pro mě nejnáročnější disciplína – vytrvalostní běh na 1500 m.

Přijímací zkoušky na vysokou školu

Vytrvalostní běh jsem začal trénovat už v lednu. Běhy na dlouhou trať jsem nikdy neměl rád, nebaví mě a nejdou mi, proto jsem trénoval až 4x týdně klidně i při 2 stupních celsia. Nejhorší na tom běhání však bylo, že jsem pozoroval obrovské zmenšení objemů stehen. Rifle, které mi předtím byly upnuté, tak mi po 4 měsících běhání doslova vlály přes stehna…

Slíbil jsem si, že to hned po talentových zkouškách doženu, že ty nohy budu víc trénovat. Bohužel jsem svůj slib nemohl dodržet. Při talentovkách během sprintu na 100 metrů se dostavila šílená bolest do levého hamstringu. Myslel jsem si, že je pouze natažený. Že by mohl být natržený mě nenapadlo. Bohužel to, co jsem trénoval opravdu hodně dlouho – běh na 1500 metrů následoval právě pro sprintu. Říkal jsem si, že když jsem tak poctivě a dlouho trénoval, když jsem kvůli tomu odpálil tolik hmoty na stehnech, tak prostě běžet musím i přes bolest. Spolkl jsem 2 brufeny a se slzama v očích jsem to zaběhl, sice za nejhorší přípustný čas, ale dal jsem to. Pokračoval jsem gymnastikou, nejprve prostnou a následně sestavou na hrazdě. I když tak asi nevypadám, gymnastika mi nikdy nedělala problémy, takže jsem i s natrženým svalem udělal prostnou za 9 bodů z 10 a z hrazdy jsem měl 8 bodů. Ve volejbale jsem se však vůbec nemohl odrazit, což vyústilo v pouhé 4 bodíky. 100 m plavání bylo hned jako první disciplína a za 1 minutu a 21 vteřin jsem měl asi 7 bodů.

Příprava na juniorské mistrovství světa

Po návratu ze zkoušek jsem se hned objednal u doktora, který mi sdělil, že je sval natržený. Byl jsem z toho psychicky zničený, protože jsem měl v plánu ihned začít s přípravou na mistrovství světa a dohnat „vyběhané“ stehna. Nakonec ale aspoň dobře dopadla maturita, na školu mě přijali a já se do toho pořádně opřel.

Dalším významným okamžikem byla polovina září, kdy mi začala škola. Jak jsem se už zmínil, studuji Masarykovu Univerzitu, která je v Brně. Kamarád má byt, tak jsem se k němu odstěhoval. Na víkendy jsem domů nejezdil, aby mě nelákaly vůně jídel. Máma umí totiž fantasticky vařit a teď už se pokaždé domů těším :). Tudíž od poloviny září jsem si muse zvyknout na nový byt, nové město, novou školu a trochu jiný styl života. Samozřejmě jsem si musel najít fitko, to byla priorita. Na několik týdnů jsem byl u Miloše Pavlů, který mě ochotně u něj nechal trénovat, dokud jsem nepřestoupil do Big One Fitness, které mi nabídlo skvělé podmínky pro přípravu. Za to děkuji.

Pražský pohár 2008

Od začátku školy až po soutěž jsem nedělal nic jiného, než že jsem chodil z předmětu na předmět, poté do posilovny, občas na nákup a pak do bytu. Nic jiného se taky v přípravě nedá dělat. Chodit pařit, tak jako to dělají ostatní prostě nemůžu, a já byl hodně mimo kolektiv. Měsíc před MS jsme měli v Praze reprezentační sraz, zrovna v době, kdy se tam konala soutěž Pražský pohár. I když jsem formu chystal až na měsíc později, tak jsem si chtěl přípravu zpestřit, proto jsem se na něj přihlásil. Původně měla být juniorská kategorie, jenže z nedostatku závodníků ji zrušili, proto jsem nakonec skončil v kulturistice mužů s Pavlem Fábokem a Tomášem Machem na pódiu. I kdybych byl 100% připravený, tak pořád by tam byl ten velký rozdíl – asi 15kg… I proto jsem byl s umístěním spokojený, přestože jsem skončil třetí.

Další soutěží už bylo mistrovství světa juniorů. Konalo se „u nás“ v Plzni, takže jsem očekával, že všechno bude perfektní. Bohužel se má očekávání nenaplnila. Několik dní před soutěží jsme se dozvěděli, že i junioři, kteří budou v B týmu, musí platit startovné 100 euro. Z toho jsem byl zaskočený. Že si to masters musí platit, to se dá pochopit, ale junioři? Obdobná situace byla se soutěžní barvou. Museli jsme si ji zaplatit ze svých peněz. Očekával jsem, že když budu reprezentovat Českou republiku, tak tyto věci budou zařízené. To mě opravdu hodně zklamalo. Za přípravu jsem obětoval všechny své peníze, přesto mě museli rodiče hodně dotovat. A pak se dozvím, že musím platit ještě další výdaje…

Pár dní před MS 2008

Pokud by Vás zajímalo mistrovství světa z pohledu závodníka, podívejte se na tyto články: MS juniorů 2008 očima Milana Šádka – pátek, MS juniorů 2008 očima Milana Šádka – semifinále, MS juniorů 2008 očima Milana Šádka – finále a banket.

Jiný pohled na svět

Dnešním dnem jsem opustil svět -náctiletých a vstoupil do světa –cetiletých. Jestli si myslíte, že to nějak přehnaně prožívat, tak se pletete. Avšak jsem trochu přemýšlel o dosavadním životě. Co já jsem jako teenager dělal? Co normálně dělají teenageři? Chodí po diskotékách, randí s holkama, paří… Co jsem dělal jako teenager já? Od 13 roků jsem chodil pravidelně do posilovny, hlídal si stravu, vařil si jídlo… Diskotéky, randění s holkama a podobné věci jsem kvůli kulturistice oželel. Všechny vydělané peníze jsem utratil za maso a proteiny. Jestli mi to za to stálo, ptáte se?

Jasnou odpověď nemám. Sice jsem o hodně pěkných věcí přišel, ale na druhou stranu, kdo z ostatních teenagerů se může chlubit výsledky, které jsem ve svém sportu dosáhl? Kulturistika je krásný sport, hodně mi toho dala, ale i vzala (peníze). Je to zkrátka něco za něco.

V tomto směru musím poděkovat rodině za to, že když jsem se v 13 rozhodoval, jestli zkusit soutěžní prkna, tak mě v mém rozhodnutí podpořili a podporovali doposud. Bez nich bych nemohl být tam, kde jsem teď. Děkuji samozřejmě i všem dalším, které však zmiňovat nebudu (kdybych na někoho zapomenul, mohl by mi to vyčítat:). Za vitamíny a kloubní výživu děkuji firmě JML.

Plány do budoucna – pokračovat nebo skončit?

Z předchozích odstavců asi už něco tušíte. Je hodně pravděpodobné, že mě na soutěžích neuvidíte tak, jako doposud, přestože v roce 2009 budu ještě spadat naposledy do juniorské kategori a je škoda toho nevyužít. Nejde tak ani o to, že bych s tím chtěl skončit. Jedná se spíš o to, že tento sport dělám poměrně dlouhou dobu a stálo to nemálo peněz. Jenže peněženka není bezedná a bez peněz pro maso nelez :). Proto pro zatím mé plány pro rok 2009 jsou takové, že se budu věnovat škole a poznávat studentský život.

Sponzor = příprava na MS

V případě, že by se mi podařilo sehnat sponzora(y), který mi s přípravou pomůže, připravím se na své poslední juniorské mistrovství světa s cílem využít všech svých zkušeností a stát se mistrem světa. Věřím, že s finanční podporou a motivací, kterou mám, by se to povedlo.

Pokud byste měli zájem mě sponzorovat, pošlete mi prosím e-mail na milan(at)kulturistika.net, kde bychom vyřešili podmínky. Čím dříve by se to zařídilo, tím dříve bych mohl naplno začít přípravu. Mohu nabídnout reklamu tím, že budu třeba nosit oblečení s logem, nebo i formou reklamy na tomto webu...


Podrobnější údaje o mé osobě naleznete v profilu