Patrik Šádek - jak jsem se dostal ke kulturistice

Věrní návštěvníci tohodle webu mě už určitě znají, ale pro ty, kteří neví o koho se jedná, se pro jistotu představím. Jmenuji se Patrik Šádek, je mi 18 let a pocházím ze Zlína. Studuji 3. rokem obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch. Cvičím ve zdejším fitness centru F1, které vede bývalý úspěšný kulturista Karel Fenik.

Od malička mě baví sport, a než jsem se dostal ke kulturistice, tak jsem jich už pár vyzkoušel. Zkusil jsem několik bojových sportů od juda, aikida, jiu-jitsu až po box. Hrál jsem také několik let fotbal, ale po mnoha vleklých zraněních svalů (4x natržený pravý hamstring) jsem se rozhodl, že bych měl spíše svaly zpevňovat, než spalovat a vyběhávat :).

Moje vůbec první návštěva fitka byla asi tak v 8 letech. To mě táta poprvé s sebou vzal do fitcentra, ale chodíval jsem ho spíš sledovat, jak cvičí, a dívat se na plakáty úspěšných kulturistů. S opravdovým cvičením, ale ne ještě pravidelným, jsem začal poté, co můj starší bratr Milan skončil na MS 2007 na skvělém 2. místě.

To dodalo motivaci nejenom mně, ale hlavně našemu tátovi, který pak právě s bráchou chodil pravidelně do fitka. Letos na jaře připravil brácha tátu na MČR masters, kde táta vlastně vyhrál svojí kategorii nad 40 let a nakonec se stal i absolutním mistrem ČR. Právě tento moment, byl zlomový v mém životě. Když jsem tátu viděl, jak ho vyhlásili "absoluťákem" pro rok 2009, v ten moment mi vyhrkly slzy radosti a pýchy. V tu chvíli jsem si přál jednou alespoň něco podobného zažít.

Bezprostředně po soutěži musel odjet brácha na soustředění do Bolatic kvůli ME, které se konalo týden nato. My jsme pro změnu jeli s tátou do nejbližšího KFC. Právě cestou do KFC jsem byl pořád v takové euforii, že jsem dokonce bez přemýšlení napsal bráchovi SMS: „Sice jsem v euforii a zítra budu mluvit možná jinak, ale máš na podzim sparinga brácho!“ (na podzim se prolínaly kondiční soutěže s Pražským pohárem a MS v Polsku, tak jsme se mohli spolu připravit).

Pak jsem oznámil doma, že se chci připravit na soutěže. Čekal jsem spíše nějaké negativní reakce, a to proto, že táta s bratrem byli po dlouhé přípravě, kdy se všechno točilo kolem nich, a máma si chtěla od toho všeho už konečně odpočinout. Táta nakonec překvapil. Hecl se s kamarádem Broňou, rozhodli jsme se, že se začneme připravovat s tím, že na podzim ,,Šádek tým“ nenechá ani jednu zlatou medaili jen tak bez boje.

Celá naše příprava začala hned po příjezdu z dovolené z Egypta. To bylo na konci července a celá příprava trvala nekonečných 18 týdnů. Hned druhý den po příletu brácha rozepsal tréninky, denní příjem sacharidů, bílkovin a všechny další potřebné věci. Přípravu jsem začínal s váhou 85 kg.

Celou přípravu se o nás brácha staral jak o malá děcka, protože nám pomáhal úplně se vším a hlavně si nechtěl udělat ostudu tím, že by nás na soutěž pustil nepřipravené.

Musím říct, že vlastně za všechno vděčím jemu. Hlavně v poslední fázi celé přípravy, pár dní před soutěží jsem na tom byl hodně psychicky a fyzicky špatně a právě on byl mojí oporou po celou dobu. I když měl hodně svých starostí jak se školou, tak s přípravou, která letos byla několikrát brutálnější, něž všechny jeho ostatní dohromady, tak bratr byl právě ten, kdo prostě nedal na sobě nic znát a snažil se mi ukázat, že všechno jde, ale člověk si za tím musí jít i přes mrtvoly. Samozřejmě bych chtěl taky poděkovat mým rodičům, bez kterých by to nebylo možné zrealizovat, protože oni mi všechno platili, všude mě vozili, fandili a podporovali. Taky díky patří Broňovi, který byl mým sparingem, vzájemně jsme se hecovali a podporovali až do konce soutěží. V neposlední řadě chci poděkovat taky panu a paní Fenikovým, kteří nám poskytli nadstandartní podmínky v jejich fitness centru F1.

Teď se vrátím k soutěžím. Už od začátku jsem se dozvěděl, že na kondičních soutěžích se pravděpodobně potkám s mistrem ČR staršího dorostu Danielem Rigem a taky s vicemistrem Honzou Zvolánkem. Oba dva byli mojí velkou motivací v přípravě. Stejně tak jsem věděl, že nemám a nebudu mít tolik svalové hmoty jako oni, takže musím na to jít jinou cestou. Musím být nejpřipravenější ze všech závodníků a taky se musím prezentovat na podiu jako profík, i když jsem teprve sbíral první zkušenosti.

Moje první soutěž byla v Krnově. Tušil jsem, že zde bude menší konkurence, a tak jsem toho využil a vyzkoušel si startovat i v juniorské kategorii. Nakonec se to všechno podařilo a dorost s juniorama jsem vyhrál. Po Krnově jsem hned druhý den šel na opravdu těžké nohy, protože za 6 dní mě čekaly závody v Brně. Celkově všechny tréninky byly opravdu tvrdé, protože jsem je cvičil pod bratrovým dohledem.

Moje druhá soutěž byla v Brně, kam jsem jel s tím, že zde budou právě moji dva největší soupeři a proto jsem nečekal nějaké pořádné umístění. Nakonec se mi to celkem podařilo. Honzu ,,Golema“ Zvolánka jsem porazil právě díky připravenosti, i když byl 2x větší než já. Jenže na Daniela Riga jsem už nestačil. Nakonec jsem se po skvělých závodech umístil v dorostu právě za Rigem na 2. místě a v juniorské kategorii stejně tak na 2. Poté jsem se dozvěděl, že už na dalších závodech se s Danem nesetkám. To byla opravdu škoda, protože jsem mu to chtěl vrátit (smích).

Třetí soutěž v pořadí, v Ostravě, jsem vynechal se záměrem, že se chci na 100% připravit na poslední a největší soutěž GP Ronnie. Poslední dny přípravy byly podle očekávání ty nejtěžší ze všech, pro mě hlavně po psychické stránce. Kvůli tomu jsem vynechal i pár dní ze školy, abych se mohl plně připravovat.

Cesta do místa konání GP Ronnie byla náročná, protože trvala přes 4 a půl hodiny cesty. Po příjezdu jsme zabrali místa v rozcvičovně, vytáhli cukříky, odpočívali a čekali na zahájení. Atmosféra a hlavně co se týče organizace kolem závodníků, byla na jedničku. Podium a rozcvičovna byly dostatečně velké a hlavně pohled na ceny byl silně motivující. Brácha se zde o mě opět skvěle postaral, a to jak s natíráním, tak i s rozcvičením a psychickým nakopnutím. Jenže jsme moc nevychytali začátek soutěže a nestihl jsem se (stejně tak ostatní dorostenci) rozcvičit. V kategorii dorostu startovali pouze 3 závodníci, kde jsem se umístil na 1. místě před druhým Markem Mičánkem a třetím Honzou Zvolánkem. Jenže hned po dorostu následovala kategorie juniorů. V juniorech jsem byl jeden z nejmladších závodníků a překvapivě jsem zde bojoval o 1. umístění.

Milan masters, Patrik dorostenec, Milan junior a Vláďa Pajič, Milanův trenér, bez kterého by letos "Šádek tým" nebyl

Možná právě to, že jsem se předtím nestihl rozcvičit, mělo trochu dopad na výsledku. V této kategorii jsem nakonec prohrál souboj se svěřencem slavného Jana Kubíka, René Gorolem. Reného jsem porazil na všech předchozích soutěžích, a proto mě trošku zamrzelo, že mi to teď vrátil. Ale s umístěním na všech soutěžích jsem nadmíru spokojený, protože to byly moje vůbec první soutěže a rovněž se mi vyplnilo moje předsevzetí a splnil se můj a bráchův sen.

Nyní s odstupem času a nabrání 15 kg (smích), nemám představu o soutěžení v blízké budoucnosti, protože mojí prioritou bude škola a hlavě moje vysněné studium v zahraničí, popřípadě delší pracovní pobyt v cizině. Přesto s cvičením určitě neskončím, protože v naší rodině je to životní styl, který jen tak nevymizí.

Na závěr bych chtěl vám všem popřát všechno nejlepší v novém roce 2010 a doufám, že budete nadále navštěvovat stránky kulturistika.net.
S pozdravem, Patrik Šádek.