Rozhovor s Jiřím Borkovcem

Mohl bys nám trochu přiblížit pro většinu z nás neznámou soutěž Musclemania Superbody?
Byla to obrovská akce Universe Weekend 2007, která se konala 3 dny. Bylo to v podstatě více soutěží spojených dohromady, něco jako Olympia weekend. Soutěžilo přes 400 závodníků rozdělených do mnoha kategorií. Moje soutěž se jmenovala Musclemania Superbody Universe 2007. Tato soutěž nespadá pod žádnou federaci a je otevřená pro všechny. Je ale testovaná. Hned po prezentaci si mě vyháhli a musel jsem jít čůrat. Myslím si,že jsem tam byl jeden z mála čistých.Co se týče kvality závodníku, tak bych to přirovnal v mezinárodním šampionátům.

Co tě vedlo k tomu, že jsi místo domácích soutěží jel až do Ameriky?
V loni po jarních soutěžích jsem byl rozhodnutý, že letos budu startovat na Evropě a na světě. Po všech těch aférách a tahanicích ve svazu jsem znechucen. Je to smutné, že to musím takhle říct, ale je to tak. Zvážil jsem tedy možnost závodit někde jinde než v IFBB. Původně jsem chtěl startovat na NABBA Mr.Universe, ale o pár měsíců jsem se nevešel do juniorské kategorie, takže tato možnost padla. NPC Junior Nationals taky padlo, protože nemám trvalý pobyt v USA. Hledal jsem tedy nějakou soutěž na úrovni a nakonec jsem našel…

Jak dlouho jsi se na tuto soutěž připravoval?
S přípravou jsem začal hned druhý den po loňském jaru ;-) Shlédnul jsem všechny fotky a video ze závodů a hledal jsem moje největší slabiny, na kterých jsem důsledně pracoval celý rok. Ani v mimosoutěžním období se nějak nepřejídám a skladba stravy je v podstatě stejná. Když pak na soutěž shazuji tuk, tak jen mírně snížím objem jídel. Shazuji jen velmi pomalu. Za 3 měsíce jsem takto shodil cca 10kg. Cvičil jsem 2 fázově systémem 3+1 a 2+1, takže jsem každou svalovou partii procvičil 2x týdně. Jak se měnila moje forma, tak jsem dělal úpravy ve splitu, výběru cviků, počtů opakování a sérii apod. Aerobní trénink jsem také přizpůsoboval formě. Celkově jsem se ale držel základních cviků s co nejtěžšími vahami a maximální intenzitou. Většinou jsem od každého cviku dělal jen jednu pracovní sérii, kde jsem používal intenzifikační principy. Jak se blížila soutěž, tak jsem více využíval metody vrcholové kontrakce, která svalům dala detail. V úplném závěru přípravy mi neuvěřitelně otekly nohy a nemohl jsem z nich dostat vodu. Nakonec jsem musel vysadit sodík dřív než jsem plánoval. Potom už forma gradovala den za dnem.

Jak byly rozděleny kategorie?
Kategorie jsou děleny podle věku i podle váhy jako v IFBB. Jediný rozdíl je zde v juniorské kategorii, která je zde posunuta až na hranici 23 let, takže jsem byl nejmladší. Soutěžil jsem v nejtěžší kategorii juniorů.

Jaká byla konkurence mezi závodníky?
Měl jsem ze závodů obavy ale, když se mi podařilo dostat vodu z nohou, tak už jsem byl psychicky v pohodě. Moc jsem si přál vyhrát, ale nikomu jsem to neříkal. Existují jen dvě možnosti, vyhrát nebo prohrát. Když jsem loni získal absolutku na Čechách, tak jsem měl velkou radost, že jsem vyhrál. Na republice jsem byl druhý...Pro mě to byla prohra, a tak jsem dostal ještě větší motivaci na další sezónu. Závodil jsem proti velkým chlapům, některým o 22kg těžším. Neměli ale takovou formu ani symetrii jako já. Každý rok porážím obrovské chlapy, takže jsem už nebyl překvapen. Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda rozhodčí upředností brutální hmotu, nebo mojí kvalitu. Také jsem si byl vědom handicapu, že jsem z Evropy. Při vyhlašování jsem věděl, že budu buď první, nebo druhý. Moc jsem si přál vyhrát a splnit si svůj sen...

Jak se k tobě chovali Američani?
Brali mě do party, ptali se na ČR, tahali rozumy. V zákulisí byla opravdu přátelská atmosféra a sranda. Na pódium jsme pak šli s přirozeným úsměvem :)

Jak byla zvládnuta organizace soutěže?
Vše bylo výborně zorganizováno, takže nevznikaly žádné prostoje apod. Nedokážu si představit, že by se taková akce konala u nás. Věřím ale, že se to do budoucna změní. Letos to bylo o poznání lepší a doufám, že nový VV dá vše do kupy.

Je v Americe kulturistika populárnější než u nás?
Popularita je v USA velmi vysoká. Je zde i víc fitek. V TV běží každých 5 minut nějaká reklama na hubnutí, či formování postavy. Paradoxem ale je, že jsou Američané tak obézní.

Potkal jsi se s nějakou známou osobností?
Potkal jsem se s řadou známých profesionálů a fotografů. Je to velká zkušenost. Naším největším kamarádem je Chris Dickerson (Mr.Olympia) S Chrisem se známe už déle a jsem rád, že jsem se sním mohl konečně setkat osobně. Kdybyste viděli kolik má doma trofejí!!! Oh my God! Neuvěřitelné! Celý dům má doslova naplněný poháry, medailemi a diplomy. Chtělo se mi brečet, když jsem v ruce držel sošku Sandowa, ze které doslova sršela energie. Nikdy bych si nedokázal představil, že bych s Mr. Olympia griloval steaky na jeho zahradě a vyměňoval si s ním názory. Chris mi pořád vypráví historky ze závodů, které zažil s ostatními závodníky jako je Arnold, Tom Platz, Mike Christian apod. Takové věci si nikde nelze přečíst. Chris je opravdová osobnost a je mi ctí mít někoho takového za kamaráda. Moc si ho vážím.

Zažil jsi v Miami nějakou zajímavost?
Při vyhlašování výsledků… Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda rozhodčí upředností brutální hmotu, nebo mojí kvalitu. Také jsem si byl vědom handicapu, že jsem v Evropy. Při vyhlašování jsem věděl, že budu buď první, nebo druhý. Moc jsem si přál vyhrát a splnit si svůj sen. Na pódiu jsme stáli už jen dva...Pak padlo jméno Jiri Borkovec a všichni začali bouřlivě tleskat na moji oslavu, tak jsem zvezd ruku a předstíral náramnou radost, protože jsem si myslel, že jsem druhý. Ten kluk vedle mě štěstím bez sebe skákal a radoval se. Pak nám přišli dát ceny, ale mně pořád dávali tu za první místo, tak vznikl pěkný zmatek a nakonec mi dali trofej za druhé místo a já si v tu chvíli říkal: “A je to, prohrál jsem”. Všichni pískali a mávali na nás rukama, že nesouhlasí s verdiktem. Když jsem to viděl, tak jsem si říkal: “Co když to přeci jen zpletli”. Jen co jsem sešel z pódia, tak jsem žádal, aby mi potvrdili, že jsem opravdu druhý. Vše zkontrolovali a zeptali se mě: “Jsi Jiří Borkovec? Jestli ano, tak jsi vyhrál”. To byl snad nejkrásnější okamžik mého života. Když tomu druhému závodníkovi brali z rukou trofej za první místo, tak stál jak opařený. Bylo mi ho až líto. Je to ale sport a dostal jsem jen to, co mi právem patřilo! Následoval boj o obsolutního vítěze. Myslel jsem si, že nás budou porovnávat, ale najednou řekli posedown a nechali nás bojovat. Mělo to fantastický náboj. Když je na soutěži volné pózování, tak je vždy už dobojováno, ale ten večer jsme opravnu bojovali, snažili se ukázat své silné stránky a poukazovat na slabiny soupeřů. Opravdu musím říct, že toto byly nejlepší závody, které jsem zažil.

Podporuje tě nějaký sponzor?
Ne. Žádného oficiálního sponzora zatím nemám. Vše si musím financovat sám.

Kterou další soutěž plánuješ absolvovat?
Letos už žádnou. Na další sezónu ještě nevím.

Studuješ nebo máš práci?
Studuji, pracuji jako osobní trenér a konzultant a věnuji se sportovnímu modelingu.

Věnuješ se i něčemu jinému než kulturistice?
Když mám čas tak ho věnuji většinou rodině.