Strečink

Kolikrát jste si už dali předsevzetí, že se budete strečinku pravidelně věnovat a jak to dopadlo? V tomto krátkém článku se o strečinku dozvíte několik snad užitečných a přínosných rad.

Za „vynálezce“ strečinku je považovaný Bob Anderson, který strečink propagoval jako účinnou preventivní ochranu před zraněním pohybového aparátu. Použití strečinku je velmi různorodé. Své uplatnění si najde nejen ve sportu, ale i v běžném životě.

Hned na úvod bych rád zmínil 2 důležité zásady:

1) Nikdy nezačínejte strečink bez zahřátí a prokrvení svalů, hrozí velké nebezpečí jejich natažení či jiné poškození svalové tkáně. Stačí krátká rozcvička na zahřátí: pár dřepů, lehké výskoky, krátký běh, krouživé pohyby končetin atd. Teprve pak je Vaše tělo připraveno na strečink.

2) Strečink se vždy provádí plynulými pohyby s krátkou výdrží v hraniční poloze. Vyvarujte se všem trhavým pohybům!

V rámci posilovny můžeme rozlišovat 3 základní druhy strečinku:

1) před vlastním započetím cvičení – strečink je součástí rozcvičky
2) v průběhu cvičení, jako výplň přestávky mezi jednotlivými sériemi či cviky
3) po skončení tréninku

Ad 1) Strečink se provádí po zahřátí, snažíme se strečinkem protáhnout celé tělo a připravit pohybový aparát na následnou zátěž. Tento strečink by měl být kratší než strečink, který provádíme po skončení tréninku.

Ad 2) Zpravidla strečink aplikujeme na právě procvičovaný sval. Možností je také strečink antagonisty právě procvičovaného svalu (například po odcvičení série bicepsového zdvihu, strečujeme triceps).

Ad 3) Strečink, který provádíme po skončení tréninku, by měl být vždy delší než strečink v rámci rozcvičky. Převážně se zaměřujeme na procvičované svaly, kdy nám jde především o regenerační vliv strečinku, ale nezapomínáme ani na ostatní svaly, kdy se snažíme prostřednictvím strečinku odstranit svalové napětí a zvýšit mobilitu.